Dotyky (Jarda Mastík)
1.
Prášíš, z cest víříš prach, máš skloněnou hlavu co pálí.
R:Vlídná i zrádná skrýš, se říká, každýmu kousek dej…
Přísahám, půjdu dál s Tvou přízní,
Tvým dotykům a hrám já vždy podléhám.
Přísahám, se odevzdám Tvé lázni,
kde jód a síra ze dna smísí nás.
2.
Kroužíš, jsi přesná nej, jsi chladná na místech smírčích.
Krásná a neznámá, máš vrásky let na mladé kůži let
It´s my life (Bušek)
1.Tohle je song o těch, co chtěj stále
druhýho výst, hrát na krále.
Bejt jenom tvář v davu jít, stát,
jestli ty chceš, tak já budu řvát.
R:It´s my life - říkám jistě,
žít se musí teď, né příště,
tak proč se jen druhým řídit mám.
It´s my life - že není toho zas tak málo
co by za ten život stálo,
nenech se výst, veď si ho sám!
2.Občas máš jít tam, kam tě vedou,
sami pak dál stejně nejdou.
Já jsem z těch, co kam chtěj dou,
zvolej si stejně cestu svou.
R:It´s my life - říkám jistě,
žít se musí teď , né příště,
tak proč se jen druhým řídit mám.
It´s my life - že není toho zas tak málo,
co by za ten život stálo,
nenech se výst, veď si ho sám!
3.Tohle je song pro ty, co veděj kam dou,
pro ty, co jako já nahlas řvou
Pitralon(Venca Staněk)
1. Tvůj nebaví mě nářek a dost už Tě mám, když hlouposti
jen stále říkáš.
Nám bylo by fajn, tak můžeš už jít spát, ty dveře jsou támhle a čau.
2. A jen je zavřem, zpět jsi tu oknem: "Znáte ten fór
báječnej?"
Hned říkáš to všem, že sám jsi jen a jen ty sám, jen jedinej.
BR: Tak táhni už pryč, ty kecy jsou kýč, všechny vem si
je sám domů.
Nás nezajímáš a pohasínáš když už neslyšíš "jůů".
R: Dlouhej je večírek náhle, dlouhej když nejde nic říct
dlouhej a náladu svou každej má, svou náladu má.
3. A nejeden host by hned zlomil Ti kost, když každičký
už Tě tu zná.
Ta pozvánka Tvá velký faux pas, teď nikdo se k ní nepřizná.
4. Jen ztrácíš tu čas, tak vem si Tě ďas a klidně mu
po cestě zpívej.
Pak sám se styď, byl jsi prázdnej nic víc a tam kde dlíš si spílej.
R:
BR2: Jsi tu navěky zakletej, cejtím to tak, není únik žádný
žvanit budeš i stoletej, nechám to stát a možná měl bych jít.
Dlouhej, dlouhej …
R: Dlouhej je večírek náhle, dlouhej, když nelze nic
říct
dlouhej, ou, a nálada správná, dlouhej, to znám.
Dlouhej, a všichni jsou O.K.
dlouhej, už nás nic neruší …
Anya (Jarda Mastík)
1. Ať jsi vzdálenej a nebo více bdíš, i kdybys chtěl,
zbavit se všech vin.
Sám jsi zůstal, sám vyrůstal, sám zcepeníš! Je tu tvůj stín, óó je tu tvůj stín!
R: I kdybys přežil, to co jsi sfouk, prý máš hrůzu z
výšin, ale why?
Vždyť jsi High, vždyť jsi High. Spirited Freedom.
2. Časem střípky dnů daj svědectví a soud a praskne
struna houslí tvých.
Kmotrem tvým je anděl, peklo je tvou hrou. Co je tvůj stín? óó co je tvůj stín?
R: Kdo by tě střežil, to kdyby tě sfouk, máš hrůzu z
výšin! Ale why?
Vždyť jsi High. Vždyť jsi High. Spirited Freedom.
Zvony (Jarda Mastík)
1. Na kousku hlíny dá se postavit dům, pod cejchem
bídy, ale s pavlačí snů,
jenom chvíli zněj pouze nám.
2. Na konci očekává každýho z nás nehybný ruce
tělo u srdce mráz,
jenom chvíli jen zvony zněj pouze nám.
R: Óó, tak se klidně ptej, smí se ptát, čí to
zvony zněj blízko nás
zvony bijou tmou na loučenou, zvony zněj pouze nám.
3. Zůstanou otázky bez odpovědí, hledal a nenašel
spoustu dní,
jenom chvíli zněj pouze nám.
R: Óó, tak se klidně ptej, smí se ptát, čí to zvony
zněj one more night,
zvony bijou tmou na loučenou, zvony zněj pouze nám.
R: Óu, zněj pouze nám, čísi zvony zněj one more night,
zvony bijou tmou na loučenou díky Bohu dál . . .
zněj pouze nám, čísi zvony zněj one more night,
zvony bijou tmou na loučenou, zvony zněj pouze nám díky Bohu óó . . .
zněj pouze nám, zvony bijou tmou na loučenou, zvony zněj pouze nám.
Život s rock´n´rollem (Venca Staněk)
1. Jednou bylo to už dávno, viděl a slyšel jsem
ho hrát,
celej svět rock a beat jen zpíval, nemoh´ jsem sám tu zůstat stát.
R: Rock´n´rollem žil jsem jako kluk
někteří si myslí "je to hluk" - OMYL
2. Nevím co tenkrát mě tam táhlo, duši svou já mu
musel dát,
s kytarou rock a beat teď zpívám, Tomášům, těm se můžu smát.
Kemily femily (Jarda Mastík)
1. A moje ráno, neděle je, brácha se sestrou, do
esa v telce čumím, těch je snad na šestou,
půjčujou si nástroje, maj další novej kus a když jedou na koncert, je plnej
autobus.
BR: Kemily, femily, už je to tu zas!
Když se dívám na Tý Ví, posílám jim hlas, posílám jim hlas!
R: A všichni rádi se snad maj, jen hity počítaj
a ksichty pihovatý maj a hezky vypadaj.
2. A ráno do práce si pískám najednou, tu hezkou
píseňku do cukru balenou,
radši se dám na tenis, mám touhu odvěkou, než hubu vod medu, tak lítat s
raketou.
Br + R
3. A z práce do krámu si koupím časopis, nápad
príma mám, že dnes si budu číst,
vzápětí jak ohromen, když otočil jsme list, z mých očí ustrnulých dalo
by se číst!
Br + R
Všechno jsem Ti dal (Jarda Mastík)
1. Mou´s byla, než jsi řekla goodbye, mou´s
byla, když jsem ruce tvé hřál,
dál dny a noci líně plynou a mé vzpomínky nikdy nezahynou.
Tak zkouším dál myslet na jinou, jenže není všechno nej. . .
2. Mou´s byla, dnes už pouhý to fakt, mou´s byla
děvče na každej pád,
Žádný konce nejsou bez začátků, tenhle náš mi zůstal na památku.
Na co je pláč když se usíná, to jenom padá hvězda tmou.
R: Všechno jsem Ti dal a moje dny jsou o to víc
prázdný
možná jsem Ti něco vzal možná i víc.
3. Jsou chvíle plný zatracení, jsou chvíle plný
odpuštění,
pak jsou dny s pocitem, že je vše fajn a noci bez konce jen pro jeden pár.
Jsem pánem těla s duší mystery, jenže není všechno nej. . .
Sázka (Venca Staněk)
1. Nádherná noc kdy sen se může k ránu zdát,
nemůžu spát, yeah a hvězdy září tmou,
vzpomínám na Tebe, kde jsi a s kým a sám z toho husí kůži mám.
2. Proč jsem Tě spatřil, na to chtěl bych se
teď ptát, hledím do dáli a když ztrácím naděj svou,
vzpomínky oživnou, ne sen - já bdím a vím, že Tě zas potkám náhodou.
R: Tu sázku, že půjdu, zeptám se na otázku mou,
jestli tak spěcháš kvůli nám a před kým utíkáš?
Ta sázka byl průšvih, prohrál jsem, ani nevím čí jsem
stojím tu a Ty kráčíš dál, nemoh´ jsem Ti říct: "Zůstaň stát".
3. A slyším jen smích, slyším ho z dáli, vracím
se sám, všichni se smáli,
prohrál jsem víc, já dal jsem se v šanc a teď nemám nic, jen vím, že jsem
sám a nevěřím
že Tě zas potkám, né.
R:
BR: A život jde dál, že něco nám vzal, tak
neříkej zlej zlej a nebo pes
jen přemýšlej, víc nám všem dal a den je nádhernej.
Každej den (Venca Staněk)
1. Přichází ráno, po něm zase další den, nic
moc nálada, jen velká touha vyrazit si ven.
Nevíme, kam že měli bychom jen tak jet, čekáme nápad, no a ten tu právě
teď je,
ten tu právě je - skvělej, hej
R: Každej den - plně sám si ho jen užívej,
sám sebou ty buď dál.
Každej den všem přáním svým tajným podléhej, každej den, den, den.
2. A už tu máme po včerejšku další den,
tak jako jindy vyrazíme spolu jen tak ven.
Vzpomínky krásný v našich hlavách zůstanou, copak nám příští skvělý
dny zas přinesou,
spoustu zážitků a snů.
R:
BR: Na duši stín ten my nemáme, jsou tu můzy,
líbají nás
a nápady maj, jsou bláznivý krásně, další už známe, no tak nečekej dál . . . .
Solitaire (Jarda Mastík)
1. Jdou kam všichni jdou? Já mám dost síly stát,
nemám dost síly lhát.
Mama, kvéry zvou! Myslíš, mám jít, mám si jít rvát kůži svou?
Jak kůl v plotě zůstal! Jak ztracenej pes!
R: Je to blízko v nás a tím zmámený svět.
Máme moudro i taj Empty Hearts and Ice in Stance!
ó ó Solitaire
2. Tak čau mý poslední čau! Požehnám vám tu hru,
požehnám vám tmou.
A pak, pak přijde chvíle, kdy vám vyprší čas a já si dám copatou.
Jak kůl v plotě zůstal! Jak ztracenej pes!
The Wall II (Jarda Mastík)
1. Jak štíty hor se vytrácí můj sen, jen s Tebou
kráčet světem, nic víc, tolik prej.
Zvláštní dívčí móda či soumrak našich dnů? Hey! The New Wall, stojíš znova
přede mnou!
R: Pak se změní i Tvůj parfém, jen se změní výšky
tón,
jak z nebe ptákem se náhle snášet na zem, žádná další noční show.
2. Vzplanout je lehčí, než vínem zhášet bol,
měl´s na to spoustu let, jak ty štíty hor.
Zešedlý vous a prázdný kout, slouží-li paměť, nelze vrátit fór …
R: Pak se změní i Tvůj parfém, jen se změní
výšky tón,
jak z nebe pták se náhle snáší na zem, očekáván příští show.
Devioman (Jarda Mastík)
1. Devioman, není proč se bát, každej z nás se
jím může stát,
podívám se na sebe, ó všude samej devioman.
2. Devioman, jak se cítí fajn, to sebesmrad z
těch co více maj,
možná nedívaj se na sebe, ó všude samej devioman.
R: Když se na mě podíváš, proč se hnedka usmíváš,
ó šaty na mně výstavní, zvyky mé tak noblesní,
proč se na mě stále usmíváš?
Tak proč se na mě usmíváš?
3. Devioman, sny se loudaj tmou, pak se
probudím s dobrou náladou
a podívám se na sebe, ó všude samej devioman.
4. Devioman, snad tu nejsem sám a přeci ne, to
se vám jen zdá,
podívám se tu okolo, ó všude samej devioman!
Tétička Mína (Jarda Mastík)
1. Když je počasí venku, že by nevyhnal fenku,
všechno se kácí.
To se nedaří vůbec a zas je den blbec doma i v práci.
BR: Chytá mě vztek já už to znám teď mi naběhne
žíla.
Jó to je báj zní to jak sen už si vzpomínám já si zavolám.
R: A je tu Mína (3x), nejdražší nejsladší
tétička Mína.
A jenom Mínu (3x), nejdražší nejsladší tétičku mám.
A jenom Mína (3x), záruka úspěchu tétička Mína.
Tak jásám a chvátám co můžu vždyť mám tam v baráku u ní už být.
2. Vím, že už jsem seděl a že bych neměl
dělat si srandu.
Tak ne jako dřív, tenkrát, když jsem ho pích, chudáka Standu.
BR: Chytil mě vzlyk já mám z toho tik i když
náhodou jen tak có.
Také jsem měl svůj dobrej zvyk už si vzpomínám já si zavolám.
Brigita (Venca Staněk)
1. Včera večer mě začal řvát zvonek u dveří,
běžím tam, pak zůstanu stát, očím nevěřím.
Kamarádka přišla za mnou, že prý volno má,
jsem nervózní, dělám zmatky, řeknu tak pojď dál.
R: Něco Ti dám (4x)
2. Zeptala se, kdo je doma - nikdo, jsem tu sám,
překvapila mě, když řekla, já Ti něco dám.
Všechny šaty odhodila: "Chci bejt jenom Tvá",
stála jak se narodila: "Ber dokud to mám".
R:
R: Něco ........
..... sebe Ti dám.
Už je to dobrý (Venca Staněk)
1. Neptej se co ti doma řeknou, když půjdeš s
náma na ten flám,
přiveď si s sebou holku pěknou a řádit můžeš bez zábran.
BR: Oh now, dnes půjdeš s náma sám, úplně sám, to
je poprvé,
tak dej si nalejt, vždyť už nejsi malej.
2. A teď když piješ colu s vínem, bavíš se jako
nikdy snad,
do háje jděte si se splínem, já nemám tyhle nářky rád.
BR:
R: Všichni řvou: "All right", ty cejtíš se
správně a je ti lehce,
zábavu znaj a vzdáleně ty slyšíš jen: "Dej se k nám",
ó ty slyšíš jen: "Dej se k nám".
3. A domů vrátíš se nad ránem, pak tvoje nohy
podklesnou,
konečně budeš si svým pánem a už ti nikdy neřeknou…
Plán (Jarda Mastík)
1. Pro svý nálady mám více důvodů, říkám ti bez
dlouhých úvodů.
Dám krk za to že mě nevnímáš, dávno jsem tě prokouk, co jsi zač.
R: Žádáš víc máš hodně.
Záleží jen na mě víš . . .
2. Vím už jak mě houpáš houpy, houp a já se ve
všem koupám koupy koup.
Ztrácím čas, když ještě poslouchám, jak si mě chceš šoupnout na svou dlaň.
R:
3. Znám už plán jak se tě zbavit mám, do žrádla
krysí jed namíchám.
Pak tě celou zvolna rozdělím, mám to v plánu příští pondělí.
Pubertman (Jarda Mastík)
1. Je to marné, milá bábi, doufám, že spíš, totiž
já zase jdu.
Noci parné, opít se šiklo, this is můj cíl, ramenobůh.
Nová tvář, ucpaný pór, na očích brýle a dlouhej dým.
Světa král, sám sebe bol, ó pubertman bláhový.
R: Asi blázním, asi blázním, pokouším se vstát a
jet do lázní.
Je to fádní, jak to mládí k pošetilostem mě furt svádí.
Asi blázním, óó pubertman, asi blázním, óó jé.
2. Tělo vzpurné, víš, jak je to fajn, trochu víc
si jen se sebou hrej.
Je to smutný, ou, jak je to krátký na něco jo a na něco ne.
Ramenotrik, stejná to zbraň, na očích brýle a dlouhej dým.
Kouř makovej, zplna ho saj, pubertman bláhový.
R:
R2: Asi blázním, asi blázním, zkouším teď vstát a jet do lázní.
Je to fádní, jak to mládí, úpěnlivě mě furt svádí.
Asi blázním, ou jé, asi blázním, óó pubertman,.....
Carrie (Jarda Mastík)
1. Slunce jde spát, noc už se blíží, nechám si zdát sen v něm jen Ty a Já,
kde každý z nás kde každý příběh, má mysl zná má mysl dál se ptá.
BR: Proč zas slyším její hlas, ta slova tiše zní: "Good-bye".
R: Carrie, Carrie, chtěl jsem víc, než sen,
Carrie, Carrie, má touha zní, dál zní a zní
2. Mám chuť ti psát aspoň pár řádků, pár krátkých vět, pár slůvek, víš, dát znát,
že jsem tu já hezkých pár pátků, nad fotkou Tvou má mysl dál se ptá …
Gladioly (Jarda Mastík)
1. Zlomenou písní popsal už spoustu jmen, či navěky žádnou, či navěky pouze jen
poslední jméno, svíce hoří dál nadějí jen, že jsem srdce Tvého král.
2. Do očí pálí vzpomínky stárnoucí, jak pohaslé hvězdy v dalekém souhvězdí
poslední jméno, svíce hoří dál nadějí jen, že jsem srdce Tvého král.
R: S tváří půvabnou a máš v ní sílu já pohlížím do očí Tvých.
Náruč plnou gladiol k nohám Tvým bych s úctou dal,
mám říci: "Mou buď".
3. Den po dni se loudá, také čas má mít své, slova napsaná bázní, že dozní i Tvé.
Poslední jméno, svíce dohořívá, naději zháší, že jsem srdce Tvého král,
ó, my darling, že jsem srdce Tvého král.
Tulák (Venca Staněk)
1. Za sebou tisíc mil, před sebou ještě víc, do krajů různých si troufám.
Někde jsem nechtěný a jinde zase vítaný, po světě sám se potloukám.
Často spím pod hvězdami ráno vidím kraj neznámý.
R: Jsem jenom hráč, potulný hráč, po světě chodím s loutnou,
příběhy znám, zahraju vám, chcete-li trochu zhoupnout.
óóó, jsem jenom hráč.
2. Zahraju půjdu dál proč bych tu ještě stál, na místě žádném se nezdržím.
Toulání v krvi mám a dlouho bych tu nepostál, sbalím si pár věcí, už běžím.
Před bouřkou, deštěm se neschovám, blesky mně nevadí, já jdu dál.
R:
BR: Píseň svou vám dám, přátelství mé je navěky tvé.
R: Jsem jenom . . .
. . . potulný jsem jen hráč.
Medvídci (Jarda Mastík)
R: Kámoši méďové, kožíšků pár, oči maj béžové, koulí se dál.
1. První méďa, Kája, medu pití král,
každý ráno vstává, že si dá, když chuť má
další porci medu, ten se má teda . . .
R:
2. Druhý méďa, Péťa, dovede se prát,
přepral méďu, Káju, že mu fouk, s medem fouk,
nedbal jeho rady, tak ho bouch teda . . .
R: 2 x
BR: Každej správnej méďa zná, že turista zbraně má.
3. Třetí méďa, Břéťa, ten se válí rád,
všichni rádi spávaj, jak se maj, co dělaj
všichni dohromady, je jim fajn, teda . . .
Vzpomínka blues (Jarda Mastík)
1. Když se stmívá, usedám do mý káry, je mi fajn.
Zas pojedu dál, na Tvé goodbye já zavzpomínám.
2. Jak se máš, šla jsi za jiným, babe, óó . . .
čas míjí a já sám teď projíždím krajem, co znám a mám rád, tak to bejvá.
R: . . . a byl den kdy prvně přijel jsem.
Možná uslyšíš to blues, to přece není sen!
Tak jo tak tohle bues baby zazní naposled! ou
3. Tak jedu dál kolem spousta známých míst
na nebi vítr a v širé dáli jenom ten můj jeep.
A v něm zas já sám, na Tvé goodbye já zavzpomínám.
BR: Je to all right, zase další rok mám v hlavě Tebe
dávám vzpomínkám pré, baby, no, it´s my life, no,
. . . mám zas v hlavě jen Tebe, chci říct my life . . .
Couvman (Jarda Mastík)
1. Kam se to řítíš, stejně nepředběhneš stín.
Možná najdeš zlatej důl a nad sebou zlomíš hůl, no tak fajn . . .
A je tu pád! Není to moc a ani málo,
další sen je teď nenávratně pryč a už se plete bič, óó . . .
R: Zač je toho loket se ptáš sám sebe pojednou,
všechno slova prázdný, čas pádí dál.
2. Otřepaný zažitý fráze, napůl Kain.
Už´s tu dlouho blbě stál, tak si zbal cos nerozdal a go home.
A vono nic, rub nenašel snad najde líc,
ňáký správný retro blues, co nepokazí vkus, couváky neberem.
3. Zahoříš touhou, ať už mírně nebo fest,
možná najdeš svoje Já, i když se to nepodá, jak bys chtěl.
Nejsi ty couvman? Jako tamten předchozí,
co má touhu odvěkou zpět dobu kamennou, couvá a sní.
Podnikatel (Venca Staněk)
Zdravím kámo, nazdar, jak se máš,
uherskej je to rok, co se mi vyhýbáš.
Sám ušel jsi už pěknej světa kus,
kravatu a sako, holek pár máš, řídíš novej vůz.
BR: Žasnu, ou jé, tak co se stalo kámo, ptám se,
ou jé, že už váháš, co mi máš říct.
R: Umíš jen pár frází nic víc, pár frází nic víc.
2. A tohleto je chvíle přímo ta, co mě zas dojímá,
zda nemám o něco víc a jenom to Tě zajímá.
Kam poděl se kluk, co jsem ho léta znal,
slzy v očích teď mám, přemítám, přijít o přítele se rychle dá.
BR: Žasnu . . .
R: Umíš jen . . .
Znáš jen . . .
3. A tak se poroučím, zase můžu klidně spát,
v duchu si přemítám, jak se ta změna mohla náhle stát.
Asi to nechám bejt a půjdu cestou svou,
zůstane jako kůl, hned jak mu příjde čas - jen ty mu zůstanou . . .
R: /: Pár frází, nic víc:/
Zná jen /:pár frází, nic víc:/
Říká jen /:fráze, nic víc:/
Stres (Jarda Mastík)
1. A za sebou noc, před sebou máš den, hlavu v písku, nic než prošlej sen.
. . . málo víry - málo síly . . .
2. Není divu, proč si koušeš ret, další měsíc pořád stejná krev.
. . . pak se tikot zastaví . . .
R: Těžká hlava v ruce hloupej kvér óóó
to si někdo žádá o malér óóó.
3. Dávno pryč je klid a spánek tvůj, kaput nervy, místo mozku hnůj.
v. . . málo víry - málo síly . . .
R:
4. Síly málo, Help Me, kámo, řveš, nakláníš se jako v Pizze věž.
. . . pak se tikot zastaví . . .
Dokola kolem (Venca Staněk)
1. Enyky, benyky, loterie o žití pokračuje stejně každou nocí.
Už nehrajeme na piky, neděláme cavyky, živíme se těžce bez ustání.
R: Při troše smůly důležitý je zmizet včas . . .
2. Nejdem tejden mezi lidi, zlej sen, jako že nás zejtra někdo pozná.
Když přicházíme k ránu, máme další ránu a co bude zítra, nikdo nezná.
R: Při troše smůly důležitý je zmizet včas.
Když se noc půlí pro zbytek můžeš přijít zas.
3. Ať jdeš, kam chceš, možná vedle šlápneš, tahle noční můra děsí Tě dál.
Jó, možná, že zejtra necháš to bejt a možná, že ne, tak jde to pořád.
Harém přání (Jarda Mastík, Aleš Doležal)
1. Mávnutím křídel saní v harému zbožných přání, oči planou, však někam stranou,
nad propastí stojíc dál, skočit dolů se však bál.
BR: Z přání harém, vysněných , nesplněných,
sám sobě pán. A proč ne? I hvězdy svítěj dál!
2. Mámení v sobě nosí, žízeň pouště jak hasí s mořskou pannou vodou slanou,
knihou pravdy otvírán v samozvaném nevermind.
BR: Z přání . . .
R: Copatá, nohatá, rohatá, vždyť může být a pak si tu různou šálu upletu a snít,
že moje princezna si pospala a já, že budu už znát, vědět a zkušenost mít:
Co to je když se začnu o něco bát a hlasivkama vytrénovat slovíčko "rád",
zubama si zaskřípat a sám sobě smát, to když se někdy rozum unaví
. . . a pořád . . .
R/2: Co to je . . .
. . . to když se zase rozum unaví
BR2: Co pláč? To smí! Co dát? Nevím! Vše znát?! Umím!? Já rád i spím
a vědět zejtra co je pak, strašíme se jenom tak, bejt in, jak dál, vědět a zkušenost mít.
R/2: Co to je . . .
Spálený oči (Aleš Doležal)
1. Západ slunce nevidí, chodit jen tak někdy spát,
odtržený jako od lidí, s nima zkoušet život brát.
BR: Růže voní, jen píchá, pták lítá, jen zpívá, snad vítr je stejnej . . .
2. Oheň pálí nesvítí, kolem kouře velkej mrak,
štípe pláčem a nemizí, mávat rukou jenom tak.
BR: Růže voní . . .
. . . snad vítr je stejnej, je krutej, je lehkej,
je studenej, je teplej k nám, je stejnej k nám.
R: Zrcadlem svým toulat se jen ve snách, vím,
tyhle oči jsou sen labyrintem pouhým jen,
bolestí řvát, pomůže jen bláznům snad,
tahle krev musí žít, vítr, co budí mít,
je stejnej k nám, je stejnej k nám.
BR2: Taky se rvát a taky jít a taky mít, víno vodu pít,
taky vzít a taky dát nebo se smát, sám se sebou hrát.
Chodit jen tak někdy spát, odtržený jako od lidí,
s nima zkoušet život brát, to musí . . .
Greyman (Jarda Mastík)
1. Etalon, sloup morový zaživa stojíc, zašedlá eminence, páv.
Bohatýr ušmudlaných bájí z těsta či na beton, či nepoznán . . .
2. Majitel všech pravidel do nebe trčí, stvořitel zákonů a práv.
Snad může sám do sebe strčit, říditel či řititel, či nepoznán . . .
R: Maestro
Greyman, ááá - muž do šeda.
Greyman, chce se mě mu smát.
Greyman, ááá - vzor anděla.
Greyman, slizkej jako had.
3. Makarón pan fanfarón na život starý, mávnutím proutku vyvolán.
Na starém černidle si hráli, za rohem vždy připraven, vždy nepozván . . .
R: Maestro . . .
Náhody (Aleš Doležal)
1. Měl nakrátko vlasy, to byly fajn časy, měl struny a nejvíc chuť na ně hrát.
Měl život a pýchu, za sebou pár hříchů a každej nemá jen svatozář.
2. Všední zas ráno k rachotě táhlo ulicí, kostkama, normální den.
Jen nad hlavou věděl, že naproti jeden kříží mu cestu a dalších dnů děj.
BR: Kdo ví, byla to náhoda, tak jako náhodou narazíš na vola.
Kdo ví, snad kdybych na milión vsadil, tak tahle náhoda by na to taky stačila.
R: Každej okamžik, každá hodina, každej den je náhoda jen.
Že se ráno probudím, mraky modrý uvidím,
že se možná jednou dozvím, jak je tohle všechno možný.
Každá hodina, každej den jsou náhody jen.
náhodou nejsem sám, náhodou nestíhám,
náhodou předstírám, že se v sobě trochu vyznám.
3. Měl nakrátko vlasy, to byly fajn časy a dny mají naštěstí furt ňákej spád.
Je klika, že tenkrát ta ulice byla, můžeme hrát, dobrý lidi tak znát.